Zase jsem výletoval

Vyrazil jsem na kolo, a jak je u mě obvyklé, trasu jsem volil dle hesla "sice delší, ale za to výrazně horší cestou". V jednu chvíli jsem "jel" po cestě, kde letos podle mě nešel ani žádný turista. A jestli jo, tak to musel být podobný šašek jako já.

Když jsem se vysekal z tohohle zmaru, narazil jsem na postarší pár, který mě zastavil s otázkou, že se ztratili a neví kudy kam. Nasadil jsem ten nejdůležitější a nejinteligentnější výraz, který svedu a poradil jsem jim cestu. Jejich výraz naznačoval, že mě mají za skutečného znalce Jizerských hor, a tak jsem spokojeně vyrazil dál.

Za pár minut jsem potkal tátu s dcerou na cyklovýletě a opět se mě ptali, která je nejlepší cesta. Tentokrát jsem už žádný výraz nasazovat nemusel a okamžitě jsem jim začal vyprávět pohádky o tom, která cesta je nejlepší. Mé ego se brzy vznášelo asi půl metru nade mnou. A v tom žuch! Solidně jsem se rozsekal.

Všemožné odřeniny jsem jako správný zálesák vyčistil iontovým nápojem, takže jsem byl ulepený jak od cukrové vaty. Zavelel jsem k cestě domů. Opět jsem to pro jistotu vzal delší, ale za to kopcovitější cestou, kde jsem si pochutnal asi na 17 mouchách.

A víte, proč se mi to všechno stalo? Protože, Miky vole, v úterý máš státnice, máš být doma a učit se! 

Životní etudy

Nejnovější články