Omluva a poděkování fanouškům

Tradiční Orel cup byl pro nás dlouhá léta noční můrou. Nikdy jsme nebyli schopni překonat nástrahy osmifinále. Ač nerad musím přiznat, že často jsme si naši frustraci léčili sklenkou alkoholu. Tenhle rok byl jiný.

Podceňovaný tým, kde si už ani samotní hráči nevěřili, drtil jednoho soupeře za druhým způsobem ve Rtyni dosud nevídaným. V doslova tanečním rytmu jsme stříleli jeden gól za druhým. A to i do vlastní sítě. Tým, kterému fandili jen vyložení fajnšmekři, si rychle získal srdce většiny diváků.

Samou radostí z pátečního vítězství ve skupině jsme se okamžitě přesunuli do blízké hospody, kde jsme odstartovali rtyňskou etapu našeho dlouhodobého charitativního projektu "Děti nepijte pivo", v rámci kterého se snažíme vypít maximum piva, aby již nezbylo na naše mladé spoluobčany. Akce měla obrovský úspěch, a tak jsme ji rozšířili i na boj proti obezitě - sežrali jsme vše, co jsme mohli.

Sobota patřila fanouškům

Volný sobotní den jsme zasvětili fanouškům. Přes nesmírné vedro a sluníčko pálící o sto šest byli naši příznivci ochotni opustit tepla svých domovů a setkat se s námi na trutnovském koupališti. Koupaliště bylo přeplněné k prasknutí.

Za neuvěřitelný zájem fanoušků, který předčil i ta největší naše očekávání, jsme se chtěli odvděčit. Na koupališti jsme diváky bavili nejen plážovým fotbalem na trávě, ale i klasickým volejbalem na plážovém hřišti. Jako vrchol odpoledne jsme uspořádali neoficiální mistrovství ve sjíždění vodní skluzavky. Tam jsem si teprve uvědomil, jak se naše sláva rychle šíří. I ty nejmenší kluci a holky si na nás začali ukazovat prstem.

Obávané nedělní osmifinále jsme zvládli malou lstí, když nám družstvo soupeře velmi pomohlo s naším charitativním projektem a dokonce ho rozšířilo i na jiné druhy alkoholu. Tímto jim děkujeme. Opravdová výzva nás potkala až v semifinále, kde jsem se rozhodl takticky zranit, abych oživil naši hru již tak vyčerpaného týmu.

První vážnou situaci jsme jako tým museli řešit až ve finále, když lavička rozjařená z finálové účasti neustále něco řvala, což už nevydržel náš zkušený bek Bery a okřikl nás: "Ty vole, buďte zticha. V tom se nedá hrát." Až dokonce jsme si udržovali těsný náskok. Dech beroucí drama sledovali v podstatě prázdné tribuny se zatajeným dechem. Ani nepíply. Vítězství jsme si vzít nenechali.

U nezbytných novinářských formalit se projevila naše nezkušenost. Při dělání týmové fotografie držíc se za ramena, se zvednutými palci a při hlasitém burácení na znamení vítězství jsme zapomněli oslovit fotografa, který by fotografii pořídil.

Snový návrat

Prošlé hovory manželek a přítelkyň naznačovaly, že naše vítězství v pozdní hodině nenechalo doma nikoho chladným. Rozhodli jsme se urychleně vyrazit do Jablonce za našimi věrnými fanoušky. Cestou jsme se stavili na rychlou večeři, která se protáhla na velmi dlouho. Naše sláva nás evidentně předcházela a číšníci se dlouho dobu styděli vůbec za námi přijít.

Po večeři jsme nasedli do aut a těšili se na setkání s našimi příznivci doma v Jablonci. Se zavřenýma očima jsem si vychutnával vzdálené fandění fanoušků, kteří lemovali naši cestu. Po příjezdu do Jablonce jsme otevřel oči a viděl zcela vylidněné ulice i zhasnutá světla v oknech. To mohlo znamenat jediné. Všichni jablonečáci už jsou na náměstí a čekají na náš příjezd tam. Povinnosti nás ovšem přinutily vynechat oslavy na náměstí a jet přímo domů. Ještě na chvíli jsem zavřel oči a znovu slyšel vzdálené burácení davů. Bylo to jako ze snu.

Tímto se omlouváme fanouškům, že jsme na náměstí nakonec nedorazili a děkujeme jim za neochvějnou podporu.

Florbalu zdar a sportu obzvlášť. A ahóóój! 

Životní etudy

Nejnovější články