Právo a spravedlnost je u nás oproti Západu na velmi nízké úrovni, proto je důležité být členy Evropské unie, díky které budeme mít stejně dobré zákony jako třeba v Německu.
Asi nikdo není spokojen s tím, jak u nás funguje právo a spravedlnost. V zoufalé naději mnozí vzhlíží k EU, že by nám snad ona mohla dát kvalitní právo a také se zasadit o spravedlnost.
Úchyl
Jeden páteční večer jsme po tréninku zašli na pivo do našeho oblíbeného Medvěda. Před hospodou nás čekalo překvapení v podobě chlápka se staženými kalhotami, který si kulantně řečeno hrál sám se sebou. Jak nás spatřil, utekl.
Po pár hodinách jsme se rozešli domů. Pro několik mých kamarádů ovšem noc teprve začala, neboť úchyla znovu spatřili. Zavolali policii a sami se ho pokusili do jejich příjezdu zadržet. Po krátké honičce po okolí sídliště se to podařilo. Mí kamarádi neobětovali jen svůj čas, ale hlavně riskovali své zdraví. Nemohli si být jisti, jaké nebezpečí úchyl představoval a čeho byl schopný. Později se ukázalo, že má žloutenku.
Smysl pro spravedlnost
Mnoho kognitivních experimentů ukazuje, že člověk má hluboko v sobě zakódovaný smysl pro spravedlnost a je ochoten pro její vymáhání obětovat vlastní „štěstí“, čas i peníze. Evolucí byl mozek upraven k tomu, aby každý člověk svým konáním bránil nepsaný společenský řád.
Jakkoli se nás politici, a obzvláště pak ti z EU, snaží přesvědčit, jak jimi sepsané normy zajišťují kvalitu potravin a jiných výrobků, jak zabezpečují úroveň stravovacích zařízení skrz hygienické normy atd., tak skutečnost je jiná. Právo nelze chápat skrz zákony přijaté politiky. Ale právě jako ochotu jednotlivých členů společnosti vymáhat tyto z velké části nepsané normy.
Kvalitu výrobků a služeb určujeme tím, že nenakupujeme tam, kde prodávají shnilou zeleninu, nechodíme do restaurací, kde podávají nechutná jídla a nepitelné pivo. Naopak chodíme tam, kde nám chutná a kde nám je příjemně. Tím pomáháme určit úroveň standardů ve společnosti. Podporujeme to i tím, že o našich zkušenostech se podělíme s přáteli. Nekupujeme věci, o kterých víme, že jsou kradené. Nebavíme se s lidmi, o kterých máme špatné mínění. Upozorňujeme na špatné chování ve svém okolí. Ač si to neuvědomujeme, každý den mnoha drobnými činy bráníme a rozvíjíme společenský řád.
To není právo
Víra v právo a spravedlnost může fungovat pouze tehdy, když se psané zákony budou z velké části shodovat s naším vnitřním smyslem pro spravedlnost. Na příkladu mých kamarádů je vidět, že zatímco oni jsou ochotni riskovat své zdraví, aby sídliště zbavili potenciálně nebezpečného úchyla, nikdo normální rozhodně nebude dobrovolně vymáhat právo solárních baronů na zisk z vyprodukované elektřiny ze Slunce či za to, že se pomazánkové máslo nesmí jmenovat pomazánkové.
Takové zákony nejsou „právní“, jsou čistě účelovým dokumentem určité skupiny, která využívá státní aparát k vymáhání této jejich prolobbované výhody. Fungování společnosti je kriticky závislé na dobrovolném, často nevědomém vymáhání spravedlnosti. Pokud by tomu tak nebylo, žili bychom v chaosu a násilí. A mohl by existovat třeba milion psaných zákonných norem.
Změť nesmyslů
Evropská unie degraduje právo na zájmy nejšikovnějších lobbistů, nejhlasitějších zájmových skupin a v neposlední řadě na zájmy samotných evropských politiků a byrokratů, kteří si chtějí udržet svá mocná a štědře placená místa. V nekonečné změti nikým nečtených norem plných nesmyslů, jež jsou společnosti akorát na obtíž a slouží jen ku prospěchu vyvolených, se naše víra v právo a spravedlnost oslabuje a přirozený řád společnosti upadá.
Pokud chceme pojmu „právo“ opět vtisknout jeho skutečný význam, nezbývá nám než opustit EU a zrušit celou tu změť takzvaných právních norem. Je to klíčová podmínka k tomu, aby byla obnovena víra ve spravedlnost, bez níž je harmonické fungování společnosti nemožné.
Přečtěte si další články ze seriály Proč vystoupit z EU.