Ukrajinský deník II: Proklaté cestování

Zase jsem vyrazil na Ukrajinu a zase to byla sranda. Hlavně cesta na zpátek byla výživná.
Pocházím ze svobodného Jablonce. Jsem fanoušek povídavé ekonomie, kognitivní psychologie a UX. Líbí se mi koncepty jako svoboda učení a svoboda v práci.
Wagrain, Rakousko, 5. 2. 2018
Zase jsem vyrazil na Ukrajinu a zase to byla sranda. Hlavně cesta na zpátek byla výživná.
O tom, jak jsem výletoval na Ukrajinu do krásného historického městečka Lvova na Liberty Camp.
Tradiční Orel cup byl pro nás dlouhá léta noční můrou. Nikdy jsme nebyli schopni překonat nástrahy osmifinále. Ač nerad musím přiznat, že často jsme si naši frustraci léčili sklenkou alkoholu. Tenhle rok byl jiný.
Měl jsem problém. Nebavilo mě běhání. Ani poslouchání metalových vyřvávaček při běhu moc nepomohlo. Začal jsem dumat, co s tím.
Vyrazil jsem na kolo, a jak je u mě obvyklé, trasu jsem volil dle hesla "sice delší, ale za to výrazně horší cestou". V jednu chvíli jsem "jel" po cestě, kde letos podle mě nešel ani žádný turista. A jestli jo, tak to musel být podobný šašek jako já.
Zapínám Endomondo, nastavuji mód Mountain biking a vyrážím po třetí v životě na nášlapech vstříc rozhledně Černá Studnice. Když jsem se na hoře ocitl, nechtělo se mi pro lenost dolů, abych později nemusel šlapat nahoru. Vyrazil jsem tedy po Černostudničním hřbetu směr Tanvald.